Kdykoliv zasedám vzadu za stav k navíjení nové osnovy, běží mi hlavou myšlenky o tom, že nejlepší věc, co jsem si kdy za celý svůj život pořídila, je právě tento stav. Zejména oceňuji sekční válec. Můj bubák – navíjení nové osnovy – je najednou pryč. Zmizel s tímto chytrým udělátkem. Osnova je rázem hračka. Nitě nepočítám naráz, ale po částech. Tedy je tu menší pravděpodobnost, že se spletu. Další kontrola při zakládání nití do malého rozřazovače mi to jistí. Navíjení zvládnu sama, lehce a v pohodlí v sedě! K velké úlevě mého manžela, který mi dřív musel pokaždé asistovat a který mi proto raději tuhle vymoženost dopřál.

Další výhoda, kterou velice oceňuji, je že se mohu při protahování osnovy nitěnkami a paprskem pohodlně usadit dovnitř stavu. Prsník i zbožový válec se dá lehce odstranit a po navlečení zase usadit jako skládačka.

Co mi dříve trvalo i několik dní (podle počtu nití), je teď otázka několika hodin. Čím dříve mám navlečeno, tím dříve se mohu věnovat vlastnímu tkaní, novým technikám.

Tak jako dnes. Osnova byla hotová za půl dne a už si můžu jenom hrát.

Poprvé tkám z džínoviny. Všechny rozstříhané proužky ze starých džín jsem pečlivě sešila na stroji  do dlouhých pásů a ty pak přežehlila přeložené na půl. Jestli se mi tahle příprava vyplatí? Myslím, že ano. Zaručuji se, že z koberce po prvním praní nepolezou žádné cancoury. Bude držet? To se uvidí. Dělám ale všechno pro to, aby to byla věc trvalá a sloužila hodně dlouho.