Přišel k nám z nedalekých Novohradských hor z prostředí, kdy lišky dávají dobrou noc a z kopců, kde se ovečky pasou, jsou nádherné výhledy na nedaleký klášter. Měl volnost, kam až mu ohradník dovolil. Musel se vyrovnat s rozmary počasí, pásl se na místních bylinách. To vše se projevilo na jeho kožíšku. Mojmír (jak jsme ho nakonec pojmenovali, protože do Bivoje má hodně daleko a prostě ho nemůže nahradit), má vlnu totálně odlišnou od všech našich ovcí i beránků. Znovu se mi potvrdilo, že na kvalitu má vliv prostředí i čím se ovce živí, nejen stáří.

Mojmír ještě mezi svými na aukci beranů. Padl nám ihned do oka, nebyla to těžká volba.

Mojmír je mladík, přesto měl ze všech na podzim ostříhaných zvířat nejhrubší vlnu. Ale také nejčistší. Jeho vlna má vysoký lesk, mírně zažloutlé zbarvení a k mé velké radosti vypraná a vyčesaná byla velice rychle. Využila jsem babí léto, obyčejnou odraženou vodu ze studně, starou ždímačku, která je k nezaplacení (jinak vlna schne nejméně týden), a česačka zdolala Mojmírův kožíšek během dvou odpolední. Vlna byla poměrně krátká, Mojmír byl zřejmě ostříhaný i na jaře. Převažovaly hrubé pesíky, podsady bylo jen málo. Tady byla jasná volba využít ji pro koberec, a to pro útek. Osnova by nebyla dost pevná.

Vedle našich beránků vypadá Mojmír hrdě a vznešeně.

Naši beránci mají vlnu mnohem jemnější a kudrnatější. Troufám si ji použít i na svrchní pleteninu.

Předla jsem na kolovrátku středně silnou jednonitku z ruliček, kterou jsem následně doprala v horké vodě s přírodním prostředkem obsahujícím sodu a zároveň ji tak fixovala. V hlavě mám vizi koberce v čistě přírodních barvách. Přestože je Mojmír docela statné zvířátko, nenosil toho na hřbetě mnoho. Doplním množství napředené příze něčím dalším, co se bude vedle té krásné jemně smetanové barvy vyjímat nebo ji vyzvedne a nechá vyniknout. A bude to zároveň křest nového stavu, který mi má potvrdit, že jsem si vybrala správně. Moc se těším.