Month: Říjen 2017

Česance a jak na ně

Published by

Každý, kdo začíná s předením ať už na vřetánku nebo na kolovrátku, pociťuje radost z procesu, na jehož konci je stočená nit, která drží a dá se z ní plést, háčkovat nebo tkát. Tato velká radost přetrvává poměrně dlouho. Nicméně jakmile se stane předení samozřejmým pohybem, nad kterým už není nutné přemýšlet a hlídat každý pohyb a klidně se při něm můžete bavit s návštěvou nebo koukat na televizi, přijde druhá fáze. Kolem vás se hromadí klubíčka a najednou možná zjistíte, že ne všechna jsou úplně to pravé ořechové. Že možná čepice nemusela být tak tuhá, šála tak kousavá, ponožky mohly vydržet o něco déle a možná jste si mohli ušetřit zklamání z popraskané osnovy na stavu. Jak tomu předejít? Musíme se vrátit na samý začátek. Už výběr vlny nebo srsti dalších živočichů je důležitý. Nebudu teď psát o komerčních česancích. Občas si je spředu, ale není to pro mě žádná zábava. Mnohem raději mám vlnu surovou, kterou si připravuji od samého začátku – praní, sušení, barvení a nakonec česání. Všechno tohle mi dává velkou …

Beránčí vlnky

Published by

Přišel k nám z nedalekých Novohradských hor z prostředí, kdy lišky dávají dobrou noc a z kopců, kde se ovečky pasou, jsou nádherné výhledy na nedaleký klášter. Měl volnost, kam až mu ohradník dovolil. Musel se vyrovnat s rozmary počasí, pásl se na místních bylinách. To vše se projevilo na jeho kožíšku. Mojmír (jak jsme ho nakonec pojmenovali, protože do Bivoje má hodně daleko a prostě ho nemůže nahradit), má vlnu totálně odlišnou od všech našich ovcí i beránků. Znovu se mi potvrdilo, že na kvalitu má vliv prostředí i čím se ovce živí, nejen stáří. Mojmír je mladík, přesto měl ze všech na podzim ostříhaných zvířat nejhrubší vlnu. Ale také nejčistší. Jeho vlna má vysoký lesk, mírně zažloutlé zbarvení a k mé velké radosti vypraná a vyčesaná byla velice rychle. Využila jsem babí léto, obyčejnou odraženou vodu ze studně, starou ždímačku, která je k nezaplacení (jinak vlna schne nejméně týden), a česačka zdolala Mojmírův kožíšek během dvou odpolední. Vlna byla poměrně krátká, Mojmír byl zřejmě ostříhaný i na jaře. Převažovaly hrubé pesíky, podsady bylo …

Náhodné vzorování

Published by

Potřeba ztenčit zásoby přízí mě přivedla k dalšímu projektu. Velký stav je obsazený, vrátila jsem se ke starému dobrému ashford stavu. Pořád jsem ještě v zajetí Huck lace. V hlavě mi uzrál tříbarevný vzor, jakési proplétání. Jenže co je v hlavě nemusí ještě přejít do reality. To, co jsem si představovala, by zřejmě potřebovalo tenčí materiál a rozhodně hustší osnovu. Tak snad příště. Protože teď mi na stavu vzniká něco naprosto odlišného, než bylo původně v plánu. A mně se to docela líbí, tak proč to měnit?

V barvě bobulí

Published by

Jeden z mých dlouhodobých projektů. Představuje dvě, tři sezóny sklizně plodů aronie a bezinek, následné barvení, česání a spředení do příze dvojnitky. Něco bylo spředeno na kolovrátku, něco na vřetánku. Vlnu jsem získala od okolních majitelů. Nebyla to žádná sláva, co se týče čistoty. Většinou bývá hodně zakrmená a to znamená každý chomáček vlny pěkně ručně rozvolnit, aby co nejvíce špíny vypadalo. Další se uvolní česáním a zbytek při předení. Přadýnka přibývala pomalu jedno za druhým bez jakéhokoliv plánu co s nimi. Ale jakmile se poskládala vedle sebe, popadla mě chuť vzít do ruky háček a zkusit něco klasického, háčkovaného. Třeba teplý přehoz, který bude zdobit i hřát. Jak bude velký? To záleží na tom, kolik mi zahrada i okolní příroda nabídne dalších sklizní.

Na stroji

Published by

Oprášila jsem svůj letitý pletací stroj Dopleta a spolu s ním i své dovednosti, které jsem si nacvičovala před dávnými lety, ještě v minulém století coby náctiletá. Bývaly to ale doby. V pátek jsem přijela z internátu, v sobotu nahodila očka a pletla, v neděli do večera dokončovala a v pondělí už jsem frčela do školy v novém svetru. Když nebyl po ruce materiál, rozpáral se svetr, který už nebyl „in“ nebo jsem pletla s tím, co bylo po ruce. Třeba s chemlonkou, kterou jsem vylepšila barevnými šicími nitěmi ze zásob mojí mamky. A na světě byl hned model, který neměl nikdo jiný. To mě bavilo – být originální. A vlastně mě to baví dodnes. Nerada pletu nebo dělám cokoliv jiného podle návodu. Ty používám jen zpočátku, když se chci něco naučit. A pak už se spoléhám jen sama na sebe. I za cenu, že budu desetkrát párat a začínat znovu. Pak přišla doba, kdy pletených doplňků bylo tolik, že mě přestalo bavit něco vymýšlet. Stroj skončil v kufru. Na hodně dlouho. Až teď mě …