Všechno z vlny

Mnozí lidé, se kterými jsem měla možnost mluvit o vlně, k ní přistupují s averzí. Mají zafixováno, že vlněné výrobky škrábou, koušou, způsobují alergie, špatně se udržují, … Já vlnu jako všestranně využitelný materiál prostě miluji. A je mi líto, když se na ni lidé dívají skrz prsty. Je mi také velice líto, že celá staletí tento materiál věrně člověku sloužil a teprve poslední dvě století z něho lidská společnost udělala odpad. Naštěstí se to, mám takový pocit, malounko obrací. A tak bych k tomu také chtěla přispět a posílit tento vývoj. O vlně a jejích skvělých vlastnostech už toho bylo napsáno dost. Nechci opakovat cizí slova. Chci se vyznat, jak to cítím já.

Co mě tedy na vlně učarovalo?

Vlna je dar! Dar, který nám matka příroda poskytuje pouze za to, že se postaráme o ovečky. Nebo jiná chlupatá stvoření. Selský rozum mi velí takové dary neodmítat, neplýtvat jimi ani neopovrhovat. Proč mám např. nosit svetr, který byl vyroben z chemického vlákna někde na druhém konci planety a pak ke mně putoval velkou dálku, vydrží jen pár měsíců a nakonec skončí jako nebezpečný odpad? Za stejný dar považuji přírodní barviva obsažená v rostlinách. A tyto dva dary přírody se spolu krásně vzájemně doplňují. Vlna dobře absorbuje přírodní barviva a ta podtrhují její lesk a krásu.

Vlna je velmi kreativní materiál. Co všechno si já sama mohu vyrobit z vlny?

Třeba plsť. Odolný materiál vyráběný prastarou metodou a z něho pak může být obuv, oblečení, doplňky jako tašky nebo klobouky, bytové doplňky od polštářů po koberce,… Vlněná vlákna se umí dobře zachytit i na jiný materiál. Spojí se s ním a dohromady vytvoří krásnou moderní textilii, kterou lze využít na vzdušné šály halenky nebo šaty. Velmi kreativní je plstění speciální jehlou. Podobá se modelování, kdy si z vlny v podstatě můžete s trpělivostí vypíchat cokoliv.

Pak je tu samozřejmě nejčastější využití vlny – příze. Stočená vlněná vlákna si ponechávají vlastnosti, pro které je ovečky nosily na hřbetě, tj. hřejí (i když zvlhnou!), odpuzují vlhkost i špínu. I když někteří lidé tvrdí, že mají na vlnu alergii, jedná se spíše o citlivou pokožku, které vadí ostřejší konce vlněných vláken. Sama jsem vyměnila ložní soupravy s peřím za vlněné pokrývky. Od té doby mám od všech nepříjemných alergenních potíží pokoj. Vlna na rozdíl od chemických vláken nehoří, pouze se škvaří. Má totiž podobnou strukturu složení jako kost. Viděla jsem experiment, při kterém byl v pokusné místnosti zapálený přehoz z umělého vlákna, a totéž pak bylo provedeno s přehozem vlněným. Místnost se syntetickým přehozem se vzňala celá po pár minutách, vlněný přehoz se pouze štihral, připaloval, ale nehořel.

Když se řekne příze, první si asi vybavíte klubíčka nebo přadýnka určená na pletení či háčkování různých oděvních doplňků. Tak ano, ta by neměla škrábat. Vlněná příze ale byla po staletí využívána i k jiným účelům. Ostatně mnohem dříve, než přišly výše zmíněné techniky, tu bylo tkaní. A pro tkaniny, které měly něco vydržet, byla vhodná příze pevná, kobercová. Původní plemena ovcí si o nějakých 14 – 20 mikronech tloušťky vlákna dnešních vyšlechtěných plemen mohly jenom nechat zdát. Např. naše valašky, které chovám, mají vlákno o tloušťce až 40 mikronů. Jenže naši předkové si s tím uměli poradit. Záleží totiž velice i na tom, jak se vlna zpracuje a jakým procesem potom ještě dále výrobek projde. První vlněné manufaktury nám tyto vědomosti a dovednosti, získávané po staletí zkušenostmi, vzaly. Zapomněli jsme. Baví mě znovu objevovat zapomenuté. Vlna z původních valašek je k tomuto objevování a experimentování jako stvořená.

Když už mám přízi všech barev, různé síly i hebkosti či pevnosti, otevírá se přede mnou další obrovský prostor možností, co s vlnou dál. Pletu, háčkuji, zaplétám vlnu do košíčků, vážu macramé, splétám krosienky, zkouším smyčkové nebo uzlíčkové koberce, ale ze všeho nejvíc mě chytlo u srdce tkaní. Je to celý lán možností co si utkat. Od koberců, přes přehozy, polštáře, prostírky do bytu po oděvní doplňky nebo dokonce celé oblečení.

Když peru vlnu z našich oveček, peru ji v dešťové nebo studniční odražené vodě. Nepoužívám saponáty, vlna z valašek odpuzuje špínu sama. Voda z vyprané vlny mi pak slouží jako hnojivá zálivka všude po zahradě. Méně kvalitní vlna, kterou nezpracuji, se dá využít do zvýšených záhonů, někdo ji dává i do květinových truhlíků. Zateplování domů vlnou je také známá věc.

Když jsem to tu tak dlouze vypsala (a určitě jsem si nevzpomněla na všechno), musíte uznat, že vlna je opravdu všestranně využitelný materiál. Je mi líto, že velmi často končí jako nepotřebný odpad. Nedalo by se s tím něco dělat?