Archiv pro měsíc: Září 2017

Tradice

Dvakrát do roka si udělám čas, vyhradím si celý víkend a ujedu rodině do Jindřichova Hradce. V mém krásném rodném městě stojí dům. Dům gobelínů se mu říká. Přesnější by asi bylo Dům tapisérií, ale už se stalo, jméno dostal a laikovi je stejně rozdíl mezi těmito dvěma pojmy nejasný. Od přízemí až po půdní prostory připomíná tenhle dům velkou a krásnou tradici, kterou budovali desítky let umělci i šikovné ruce místních tkadlen. Když jsem byla malá, tkalcovská i restaurátorská dílna fungovaly. Chvíli jsem snila o tom, že tkaní tapisérií by mohlo být moje budoucí povolání. Osud mě ale zavedl jinam. Nevadí. Po letech se mi naskytla příležitost učit se tomuto krásnému umění od učitelky, pro kterou byly tapisérie celý život. Vážím si těchto setkání, poslouchám její vzpomínky a vyprávění, hltám zkušenosti i rady. A připadám si pořád jako velký Neumětel z Neumětel. Nejde ani tak o výsledek, že bych si chtěla tapisériemi ověsit zeď. Jde o proces samotný, o setkání s milými lidmi, o příjemné prostředí a strávený víkend. A tak se těším na …

Historie jedné deky

Utkat si svou vlastní teplou vlněnou deku byl můj velký sen. Chtěla jsem si vyzkoušet celý proces vzniku od ovce po hotový produkt. Vybrala jsem si plemeno charolaise, protože jsem měla dostupné množství  a protože je to dostatečně jemnovlnné plemeno. Ovečky bohužel nebyly chované v příznivých podmínkách, vlna byla hodně zakrmená, takže mi dalo hodně velkou práci ji vyčistit. Zabralo to hodně času a další čas si vzalo česání a přečesávání vlny. Na vysvětlenou – zakrmenou vlnu nejprve rozvolním, potom několikrát češu na bubnové česačce a nakonec ji ještě přečistím na hřebenech, na kterých se odstraní poslední nečistoty. Potom přišla fáze barvení. Ve skleníku rostlo od jara japonské indigo. Starala jsem se o něj celé léto, aby mi na podzim vydalo za užití speciálního postupu odstíny modré. Barvila jsem jen část připravené vlny, zbytek zůstal v přírodní bílé. Předla jsem na kolovrátku i na vřetánku tenkou dvojnitku. V praxi to znamená, že si musíte napříst dvojnásobek délky příze potřebné pro osnovu i útek. Stovky metrů. Modrá byla v různých odstínech i v různých délkách a …

Všechno z vlny

Mnozí lidé, se kterými jsem měla možnost mluvit o vlně, k ní přistupují s averzí. Mají zafixováno, že vlněné výrobky škrábou, koušou, způsobují alergie, špatně se udržují, … Já vlnu jako všestranně využitelný materiál prostě miluji. A je mi líto, když se na ni lidé dívají skrz prsty. Je mi také velice líto, že celá staletí tento materiál věrně člověku sloužil a teprve poslední dvě století z něho lidská společnost udělala odpad. Naštěstí se to, mám takový pocit, malounko obrací. A tak bych k tomu také chtěla přispět a posílit tento vývoj. O vlně a jejích skvělých vlastnostech už toho bylo napsáno dost. Nechci opakovat cizí slova. Chci se vyznat, jak to cítím já. Co mě tedy na vlně učarovalo? Vlna je dar! Dar, který nám matka příroda poskytuje pouze za to, že se postaráme o ovečky. Nebo jiná chlupatá stvoření. Selský rozum mi velí takové dary neodmítat, neplýtvat jimi ani neopovrhovat. Proč mám např. nosit svetr, který byl vyroben z chemického vlákna někde na druhém konci planety a pak ke mně putoval velkou dálku, …

Krumbenowe

Byli jsme tam už potřetí. Zažila jsem jako účastník úplně první ročník, byla jsem i na druhém a po roční odmlce letos znovu. Nikdy to není nuda, vždy je tam na co se dívat a co obdivovat. Sjíždí se tam lidé se společným zájmem a nadšením pro zážitkovou archeologii. Pravěká kupecká osada, taková byla původní ústřední myšlenka. Ta trvá, ale klidně tu můžete vidět i řemeslníky středověké. Každý z nich je mistrem ve svém oboru. Obdivovala jsem práci s kovem, hrnčíře, brašnáře nebo pravěké lovce, kteří dokázali využít každou část úlovku ke zhotovení potřebných věcí. Nádoba a lžíce vyrobené z rohu byly umělecké dílo. Úplně k nepochopení pro mě byla výroba kroužkové zbroje. Že je z mnoha pospojovaných kroužků jsem věděla. Ale že každý samojediný kroužek je opatřený na spoji miniaturním nýtkem, který musel projít miniaturními dírečkami, to mi rozum nebral. Zvlášť když ruce výrobce byly jako tlapy medvěda. Moje srdeční záležitost jsou ale textilní řemesla. S barvířkami bych si mohla povídat celé hodiny i obdivovat nové odstíny barev, které poskytly známé rostliny. Tkaly se …

Summer and Winter

Miluji Summer and Winter. No, ve skutečnosti mám raději jaro a podzim, ale toto je název tkalcovské techniky, která mně vedle ažurového tkaní navždy učarovala. Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se svou chabou angličtinou pronikla do principu této techniky, ale když už jednou pochopíte, otevřou se opět nekonečné obzory možností. A to mám ráda, tu svobodu, kdy si můžu naplánovat co se na napnuté osnově objeví. Technika má několik způsobů jak vzorovat. Já se zatím věnuji jednomu z nich. Jsou to taková malá kolečka nebo kytičky, která dohromady propojená vytváří vzorování, jaké si přejete. A protože to byla jedna z prvních pokročilých technik, které jsem se věnovala hodně, nasbírala jsem i dostatek zkušeností s jejím využitím. Perfektní jsou takto utkané prostírky nebo utěrky. Tkanina nejenže vypadá krásně, ale je i hutná a drží. Peru běžně v pračce, pověsím a vzorování stále drží. Bonusem je i to, že se nemusí žehlit! Určitě bych se nenudila, kdybych se chtěla věnovat pouze této technice. V mém zápisníku jsou náčrty, které jsem ještě nevyzkoušela. A co teprve kdybych …