Stádo potřebovalo nutně svého vedoucího hrdinu, který udělá pořádek mezi puberťáckými výrostky. Letos je to na pastvině totiž samý beránek. Někteří už se ani pod mámu nevejdou a když jdou ukojit své sací touhy, mámu div nenadzvednou a sami si pod ni musí lehnout. Zároveň se ale u nich probouzí i jiné touhy, pro ně zatím neznámé. A tak se to mezi sebou ducá a drká a strká… Pořádný beran by měl umět zakročit. A holky si zaslouží někoho krásného.

Tak jsme vybírali. Rozpálené výstaviště v Českých Budějovicích, právě probíhal ovčácký den v rámci kterého se odehrávalo i hodnocení chovných beranů. A valášků tam pár bylo. Někdo kouká na vzrůst, držení těla, zuby nebo rohy, já se dívala na barvu a zvlnění vlny. A byl tam krásný kus, který mě upoutal. Prý bude šance mít zbarvené potomstvo, tak z toho mám fakt radost. I z toho, jaký je to krasavec, jak se hrdě nese a že do našeho stádečka vlije novou krev. Jen jeho rohy budí respekt i vzhledem k tomu, že ještě pořád porostou. Takže jsme si slíbili – žádné mazlení, žádné drbání, ani krmení z ruky!!!