Podobně jako mnoho dalších lidí vlastnících pozemek, i my před lety řešili jak jej udržet v přijatelném stavu. Nejsme příznivci sekaček. Můj muž i já jsme vyrostli na zvuku naklepávaných kos, který se v podvečer nesl vsí. Den nato už kosa svištěla trávou. Zvuk, který nikoho neobtěžoval. Tatínek mého muže dokázal s tímto nástrojem udržovat v bezvadném pořádku celý areál sádek i okolí některých rybníčků. I můj děda byl v tomto oboru machr. Vyráběl kosišťata i hrábě, kosu naklepával pro celou ves a trávu sekl nejen u nás na zahradě, ale stačil osíkat i nevzhledná místa podél cest. Asi se tedy nikdo nebude divit tomu, že jakmile jsem přišla do rodiny mého muže, dostala jsem brzy do ruky hrábě, které dodnes držím srandovním způsobem, a brzy jsem popadla i kosu a srp, protože bylo třeba nasíct králíkům…

Udržování rozlehlých pozemků jen za pomoci kosy je ale těžký sport. A tak jsme dumali a vydumali zvířátko, které bude větší než králík. „Rozhodně nechci kozu!“ projevila jsem pevný postoj hned na začátku. Bylo by na dlouhé vyprávění, proč kozu ne, proto padla volba na ovce. Bylo to v době, kdy se stáda ovcí začala vracet do zahrad i pastvin, a tak bylo z čeho vybírat. Do té doby jsem netušila, že existuje tolik plemen. A už vůbec jsem nevěděla nic o tom, že jejich kožíšek může být tolik různorodý. Po rodinné poradě padla volba na české plemeno původních valašek. Byly ohrožené plemeno, byly u nás dostupné a hlavně byly krásné!

Jednonitka spředená z jehněčí vlny je celkem jemná

Původní valaška je plemeno, které bylo jeden čas téměř na vyhynutí, než se pár nadšených jedinců rozhodlo, že tahle ovečka ze světa nezmizí. Jeden takový chovatel žije nedaleko od nás v krásném prostředí Novohradských hor. Byli jsme se podívat a bylo rozhodnuto. Nakoupili jsme několik kusů včetně berana. Teprve potom jsem se začala zajímat o užitek, který nám valašky mohou poskytnout. Nejsou to jen chodící sekačky. Valašky jsou ovce s trojstrannou užitkovostí, tedy jsou chovány na maso, mléko a vlnu. Mléko ponecháváme jehňátkům, aby pěkně rostla. Ostatní užitek si užíváme.

Valaška krásně přijímá přírodní barviva

Vlna pro mě byla zpočátku zklamání, protože jestli existuje něco hodně kousavého, pak je to vlna z valašek. Nikdy bych ji ale nevyhodila. Postupem času jsem se ji naučila zpracovávat do přijatelné podoby a našla pro ni spoustu využití. Je z ní ta nejkrásnější kobercová příze nebo příze pro tapiserie. Dlouhý lesklý vlas zaručuje pevnost a odolnost. A tak postupně začaly do našeho domu přibývat různé nástroje na zpracování vlny a další pomůcky a nástroje na zpracování upředené příze. A tak jako se dům a jeho přilehlé části začaly zaplňovat pytly s vlnou, tak se moje mysl stále více zaplňovala vlněnými projekty, až jsem tomuto řemeslu úplně propadla. Je to těžká závislost. Vstávám a lehám s myšlenkami na další a další projekty. Podřídila jsem svůj další život ovcím a vlně.

Hrubá příze z valašky najde uplatnění i tam, kde byste to nečekali

Občas slýchám poznámky typu „Smrdíš jako vovec“ nebo „Všude je tu samá vovec“, ale mě to neuráží. Ovečky mi vlastně voní. Trávou, senem, lanolínem, jehňátky,… Je to vůně čisté přírody.

Kobercová příze